Subjektivní encyklopedie –⁠ Richard Loskot

Žijeme v zajímavých časech, kdy fyzici pracují s pojmem vědomí a vznikají nové obory, jež zkoumají vztahy mezi dříve nepropojitelnými věcmi. Začínáme chápat, že spolu vše souvisí. Mluvíme o ekologii. Když ale popisujeme, v čem žijeme, často používáme slova realita, skutečnost nebo prostor. Jako bychom se snažili popsat svět bez nás. Výchozí pohled je přitom vždy náš, nelze ho oddělit. Subjekt je objekt. En-viron-mental znamená okolí vědomí. Okolí má svůj střed – tím je nejen člověk, ale i zvíře, rostlina či kámen. V prostředí se rozprostírá síť významů, které se spojují v celek. I tato kniha obsahuje jakousi pavučinu pojmů, které na sebe navzájem odkazují. Každý pojem je popsán textem a obrazem. Nejde o exaktní definice ani absolutní tvrzení. Naopak bychom si přáli, aby text otevíral dveře obrazotvornosti, obraz vyvolával nové představy a společně ukazovaly cestu k vlastnímu (subjektivnímu) přístupu.

Ke každému ze sta pojmů se váže jedna autorská ilustrace navrhovaná v herním programu, který dokáže simulovat celá prostředí. Formou hry nám umožnil tvořit vlastní světy. Ilustrace je tedy jakýmsi oknem do jiné reality, v kterém se již odehrává určitá situace. My sledujeme jen její výsek. Tuto „momentku“ rozvíjí a dokresluje řada asociativních obrazů a schémat, které encyklopedicky zahušťují definici každého pojmu. Obrazová část nemá standardní úlohu ilustrací – ve smyslu zpodobnění toho, co je napsáno. Spíš jako by kniha mluvila dvěma jazyky. Každý z nich má jiné názvosloví a jiné možnosti.

U řady pojmů se objevují odlišně zabarvené texty. Jedná se o komentáře profesora Jana Raka, jaderného fyzika, který je hostem této knihy. Obohacuje úvahy o další myšlenky, přidává k definicím vlastní poznámky, anebo do nich přímo vstupuje. Vzniká tak živý dialog dvou specifických přístupů – jeden z pozice vizuálního umělce zajímajícího se o fyziku, druhý z pozice vědce čerpajícího inspiraci ve filozofii.

Není potřeba rozdělovat pohled na svět. Spíš než originalitu hledejme porozumění. Další poznání je možné jen nečekaným spojením oborů. V Subjektivní encyklopedii se takovým průsečíkem stal již zmíněný pojem vědomí. Jako červená nit se jeho význam proplétá celou knihou. Jan Rak říká, že „vědomí je jediné, co skutečně Je“. My dodáváme, že prostředí se mění spolu s námi. Definuje nás, ale my, naše vědomí, jsme zároveň jeho tvůrci. Toto přesvědčení nás nemůže nechat v myšlenkách, že architektura je jen věcí prostoru, umění záležitostí citu a věda rozumu. Věříme, že se přístupy k tvorbě mění a stále více vznikají celky namísto jednotlivostí. A tato kniha by mohla být osobním průvodcem, který podobné myšlenky otevírá.

Barbora Ciprová a Richard Loskot