POST-OIL CITY / Historie budoucnosti města

Katalog vyšel při příležitosti stejnojmenné výstavy konané v Galerii výtvarného umění v Ostravě.

V době, kdy více než polovina světového obyvatelstva žije ve městech, musí návrhy řešení, jak se vypořádat s následky změny klimatu a předvídatelným koncem fosilních paliv, začít právě u městských problémů. Výstava „Post-Oil City – Historie budoucnosti města“ představuje spolu s doprovodným katalogem inovativní projekty v Asii, Africe a Americe, které se věnují aktuálním otázkám: jak se změní město po přechodu z fosilních paliv na obnovitelné energie? Jaké účinky mají obnovitelné energie na městský systém, na politiku udržitelnosti a mobility?

„Post-Oil City“přitom pojednává o budoucnosti i minulosti. Podtitulek výstavy „Historie budoucnosti města” toto spojení naznačuje: každé plánování do budoucna navazuje na minulé vize. Abychom to osvětlili, postavili jsme proti sobě 11 aktuálních a 9 referenčních projektů, které představují současné a minulé plánování v oblasti udržitelnosti, městského provozu a městských systémů. Je zřejmé, že dnešní vize a vývojové studie stavějí na městských utopiích moderny. Mnohé z návrhů řešení městských problémů v oblasti dopravy nebo odpadu z poloviny 20. století jsou dnes opět zvažovány, dál promýšleny a převáděny do praxe. Změna klimatu, konečnost zdrojů fosilních energií a finanční a systémová krize mění nové městské plánování v pokusné laboratoře, v nichž se odrážejí nejen ekologické, ale i společenské změny. Vedle rozsáhlých stavebních plánů jako Masdar (Abú Dhabí), Xeritown (Dubaj) nebo projekt NEST v Etiopii jsou představovány i plány měnící stávající struktury, např. veřejná koncepce místní dopravy v centru Curitibasu, renaturalizace newyorské High Line nebo síťový projekt pro elektroauta s výměnnými bateriemi „Better Place”, který se v současné době zavádí v Izraeli. Přední kancelář v oblasti výzkumu urbanistiky Raoul Bunschoten a CHORA vyvíjí pro čínská a tajwanská města v Tajwanské úžině projekt přesahující hranice, který se zaměřuje na oblast výstavby města a zásobování energií. A v neposlední řadě vidíme, jak lze v Indii převádět ústně předávané tradiční řemeslné know-how do současného, regionálně zakořeněného architektonického jazyka a tak zajistit budoucí plánování přinášející užitek.