Fotograf č. 31 / tělo

Zobrazení těla může mít mnoho podob zrcadlících nekonečnou lidskou touhu otiskovat fragmenty sebe sama. Téma těla, tělesnosti se ve fotografii objevuje od samého počátku. Není to však jen klasická a tolik opakovaná podoba aktu. Ten se již, především ve svých komerčních, nebo obvyklých akademických podobách vyčerpal. Samo tělo je však pro člověka schránkou nesoucí jeho bytí, jeho fyzickou existenci, jejíž jedinečnosti a také její pomíjivosti si je vědom, i když se to mnohdy pokouší zapomenout. Tělo je zrozeno, postupně roste, dospívá, stává se objektem nebo iniciátorem milostné vášně, ženské tělo plodí děti, mužské se sexuálním aktem podílí. Lidské tělo také stárne, postupně chřadne, prožívá nemoci, tělesné úrazy a nakonec zanikne, jako vše ostatní v koloběhu času. Fotografie a fotografové sami mají jedinečnou šanci, kteroukoliv s těchto fází zaznamenat, nebo ji jakkoliv interpretovat.

Platónovo pojetí tělesnosti dalo vzniknout dichotomii mezi „tělem“ a „duší“. Na základě ztotožnění obojího v naší bytosti, je možné nahlédnout tělo jako primární formu našeho života, jako to, co nás zásadně určuje ve světě a vypovídá o tom, kým skutečně jsme. Bylo by zajímavé, kdyby našemu tělesnému prožívání byla přiznaná stejná, ne-li vyšší, hodnota, jako samotnému myšlení. Reprezentace těla je reprezentací síly i slabosti a s tím spojených sociálních a kulturních kódů. Jejich součástí jsou také  sexualita a genderové typy. V rámci koncepce tohoto čísla se zajímáme o autorské a fotografické projekty, kde je výrazně přítomen lidský organismus a nahota, někdy jako předmět, jindy jako prostředek k podnícení diváka a kritickým úvahám o současných politických, kulturních, sexuálních, genderových a sociálně-ekonomických otázkách.