Lukáš Jasanský, Martin Polák – Zemská fotografie

Média v polích – Krajiny Lukáše Jasanského a Martina Poláka se na první pohled mohou zdát fádní, často až děsivé. Už klasicky deviantní námět, tentokrát agronomicky profilovaný, je maximálně oproštěn od jakékoliv singularity, neřku-li romantiky. Krajina viděná z městského pohledu, krajina mimo turistické značky (ač ji lze na jednom snímku nalézt) a její zoufalá nedozírnost jsou tak často soustem nad síly a chápání metropolí odkojeného jedince. I tady autoři uplatňují svůj tradičně „udivený“ přístup a ukazují tak, že o své vlastní krajině vlastně nic nevíme, znovu a znovu konstruují fantasmagorický svět jediné fotografie a jsou fascinováni její možnou, a přitom tak marnotratnou doslovností, skrytou v každém zrnu negativu. Z textu Pavla Vančáta

Konceptuální krajiny fotografie ... Tenhle tak dlouho odkládaný text vznikal zhruba rok – v mé hlavě, při četbě nejrůznějších knih, při prohlížení katalogů a fotografií, při „listování“ cyklem Krajiny (Zemská fotografie), který v této publikaci dostává (po výstavě a demo-CD) svůj další, „definitivní“ kontext. Jako každý odklad, nese v sobě i tento text stopu váhání, neboť pravý okamžik, a tedy ona šťastná (někdy bezstarostná, ale vždycky poněkud zavádějící) inspirace, je zřejmě pryč a autority, o něž se máme opřít, se spíše než jistotou stávají záminkou ke zneužití určitých diskursivních praktik. Čím déle jsem všude sebou vláčel myšlenku co a jak napsat o pozici, jíž Lukáš Jasanský a Martin Polák zaujímají (lhostejno zda reflexivně či dialogem kultivovanou intuicí) vůči historii a možnostem média i vůči vizuální kultuře svého prostředí, tím víc mi bylo jasné, že fotografie této autorské dvojice jsou velmi vážná věc. Jedním ze zdrojů mého prodlužovaného oddalování vzniku tohoto textu byla vždycky neochota přistoupit na jejich zábavnost, jíž obvykle a právem podléháme při dívání se na ně. Nechtělo se mi „lehkým perem“ znevážit lehkost a samozřejmost, s níž se od konce 80. let vřazují do výtvarného kontextu doma i v mezinárodních souvislostech. Jistou těžkopádnost těch několika „vysvětlení“ na okraj cyklu Krajiny, k nimž se mi podařilo dospět, lze tedy přičíst na vrub tomuto trucu. Z textu Marka Pokorného