Lola – Martin Kuriš

Absolvent pražské akademie výtvarných umění Martin Kuriš (1973) je autor narativních malířských cyklů, knížek pro děti, pedagog, a zabývá se také loutkovým divadlem. V jeho rozsáhlých obrazových celcích vystupují postavy, vycházející z předobrazů z jeho nejbližšího okolí, které figurují v příbězích na pomezí reality a fikce. Některé příběhy jsou pohádkové, některé využívají prvků bajky a často jsou jejich nálada i zpracování pochmurně baladické. Mezi jeho díla patří Profesor Frankenstein, Petr a Lucie, Navarana, Don Giovanni, Smutný rybář, Magda či Baryk.

Lola je sociálně laděná balada o dívce, která jednoho dne opustí svůj rodný domek na samotě, kde žije s matkou a malým bratrem, a vydá se na cestu do velkého města. Po řadě dobrodružství, která ji zásadním způsobem promění, se vrací domů. Lola prý částečně vychází ze skutečných událostí a podobně jako jsou hlavní postavy vizuálně inspirované autorovou rodinou, v krajinách příběhu se zřetelně odrážejí melancholické scenérie Českého středohoří, kde Martin Kuriš žije a tvoří.

Způsob malby svým naivisticky realistickým podáním upomíná na amatérské venkovské malíře zobrazující místní legendy a zákoutí, stejně jako na středověké cykly, líčící životy světců. Klíčová je barevnost, která mimo jiné na první pohled charakterizuje hlavní postavu Lolu, oblékanou do žluté. Důležité je také světlo, které do obrazů přichází zezadu a zalévá rovnoměrně celou scénu. Lola má ale zároveň i něco společného s komiksem, a to navzdory velkým formátům maleb (až 280 x 200 cm). Ty tvoří jednotlivá stádia příběhu, členěného do čtyř kapitol, a jejich nedílnou součástí je textový doprovod.  Obrazy nevznikaly chronologicky, nýbrž postupně po tři roky vyplňovaly mezery mezi několika klíčovými událostmi, zobrazenými na velkoformátových malbách. Ty jsou doplněné menšími malbami a perokresbami a cyklus Lola doprovází i série loutek. Příběh je sepsán v jednoduchých až strohých větách, jež zvláštně kontrastují s dramatičností sepisovaných událostí – jakoby stylem kronikářského záznamu. Autor se ničemu nediví a stoický přístup sdílí se svou hlavní hrdinkou Lolou, která všechny zvraty přijímá s pokorným klidem (diví se jenom divák/čtenář). Malby rozhodně nejsou pouhou ilustrací textu, zejména ty klíčové fungují jako samostatný celek, neboť se jedná o scény s nadčasovým a obecným významem (potopa, svatba, škola…), z nichž každá by mohla být začátkem dalšího komplikovaného příběhu…