Časopis Host 02/25

MILÝ ZDEŇKU, je to od Vás chytré, že nepoužíváte e-mail, protože takto Vám musím psát přímo v editorialu (korespondenční lístky už se prý neprodávají). Vím, že jste nechtěl být na obálce a bylo by Vám milejší, kdyby u rozhovoru byly jen ty fotky z Vašich inscenací. Zkoušeli jsme Vám i vyhovět, ale nešlo to, odpusťte. Ten portrét od Davida nám připadal příliš dobrý, než abychom ho nepoužili, máte v očích sebe. A uvnitř jsme zase chtěli ukázat, jak přesně formulujete rukama. Ale nebojte, Vy už ten rozhovor číst nemusíte, já to taky nikdy nedělám. Jestli smím doporučit, přelistujte rovnou na stranu dvacet šest, tam začíná téma o nové filozofii přírody, které tohle číslo Hosta dělá ještě podivuhodnějším. Stále totiž nevíme, co všechno a jak je živé (proto se pomalu zabíjíme?). Možná se nepohneme dál, dokud subjektivitu nepřiznáme i poštolkám, dokud nepochopíme, že korálové útesy nejsou krásné jen pánubohu do oken, nebo dokud nezaslechneme, o čem si špitají rostliny. Co se dřív sneslo leda v krásné literatuře, to dnes pomalu prozkoumává i krásná biologie. Srdečné pozdravy do Luhačovic a na všechna další místa, kam se únorový Host podívá.

Jan Němec