Asociativní dějepis umění Poválečné umění napříč generacemi a médii

Kniha Tomáše Pospiszyla Asociativní dějepis umění je postavena na esejistické analýze děl významných, i když stále nedostatečně ceněných osobností českého a slovenského umění padesátých až sedmdesátých let.

Jde tedy o autorský počin, jež dává konkrétním dílům Jiřího Koláře, Milana Knížáka, Jiřího Kovandy, Jána Mančušky, Kateřiny Šedé a Evy Koťátkové, ad. význam historický, který potažmo ozřejmuje snažení, motivy a témata české poválečné kultury v mezinárodním kontextu. Asociativní dějepis umění volně navazuje na Pospiszylovy Srovnávací studie (FRA, 2005) a nabízí úvod do problémů současného umění. Snaží se dokázat, že i zdánlivě těžko uchopitelná tvorba dneška je produktem historické kontinuity a vývojové logiky. Převládající tvůrčí strategií analyzovaných umělců je propojování různorodých elementů do kolážové struktury. Podobným postupem se řídí i samotná kniha. Místo lineárního myšlení, zdlouhavého dokazování a textu přetíženého odbornými výrazy nastoluje významové souvislosti pomocí kontrastů a volnějších asociací. Kniha vychází v edici navigace u vydavatelství tranzit v listopadu roku 2014. Kniha nesmí chybět v žádné knihovně milovníka umění, návštěvníka výstav, škol i institucí!

Konkrétněji k obsahu:

Je tvorba současných výtvarných umělců pouhou recyklací experimentů šedesátých a sedmdesátých let minulého století? Proč dnes výtvarníci míří do oblastí dříve vyhrazených literatuře, filmu nebo divadlu? Je naše vnímání východoevropského umění před rokem 1989 deformováno politickou perspektivou? Pět vzájemně propojených případových studií spojuje motiv nepřímých a někdy i nevědomých mezigeneračních dialogů. Tvorba současných umělců (Ján Mančuška, Kateřina Šedá, Barbora Klímová nebo Eva Koťátková) je konfrontována s díly klasiků poválečné neoavantgardy (Jiří Kolář, Milan Knížák, Július Koller či Jiří Kovanda). To, co původně vypadalo podobně, se při podrobnější analýze ukazuje jako rozdílné. Návraty současných umělců ke koláži, performanci, konceptuálnímu umění nebo experimentálnímu filmu jsou poznamenány dnešní zkušeností a staré postupy staví do nových významových poloh. Přesto se zdá, že minulost a současnost umění dnes vzájemně souvisí víc než kdykoliv předtím. Staré a nové se vzájemně dynamicky prostupuje.

O autorovi:

Tomáš Pospiszyl se jako kurátor, badatel a publicista zabývá uměním 20. a 21. století. Publikoval několik knih, od antologií teoretických textů, přes monografie až po studie na pomezí dějin umění a vizuálních studií. Vyučuje na FAMU a AVU v Praze.