A2 14-15/2023 / UKRAJINSKÉ REPORTÁŽE

„Vpád ruských vojsk na Ukrajinu zastavil běh dní a uvrhl Ukrajince do mezidobí, ve kterém nepřestal trvat únor – měsíc, kdy začala velká válka,“ přečetl jsem si začátkem letošního jara na obálce knihy s názvem 77 únorových dnů, na niž jsem narazil v knihkupectví v Ivano­-Frankivsku. Šestnáct ukrajinských reportérek v ní popisuje události prvních týdnů po invazi. Ve druhém roce války zájem médií i veřejnosti upadá, ale pro Ukrajinky a Ukrajince únor opravdu neskončil. Proto jsme se rozhodli věnovat ukrajinské současnosti nejen téma tohoto dvojčísla, ale i tradiční letní literární přílohu. Najdete v ní reportáže mladých ukrajinských autorek a autorů, kteří píší o okupaci černobylské jaderné elektrárny, o rodinách skrývajících se ve sklepích Izjumu, o těžkém rozhodování těch, kdo se měli evakuovat, ale zároveň se museli postarat o své blízké, a také o lidech, kteří vyrůstali s ruštinou a teď přecházejí na ukrajinštinu. Nezapomínáme ani na českou reportážní reflexi konfliktu, kterou zastupují recenze knih Vojtěcha Boháče a Adély Knapové. Obálku pro nás tentokrát vytvořila Aňa Banyťuk, ilustrací v literární příloze se ujala Veronika Dub – obě studují na pražské AVU a do Česka přišly po napadení své země. K příběhům o rozbitých městech, zmařených životech, ale i nových začátcích se nejspíš budeme vracet ještě dlouho. Jak říká v jednom z rozhovorů tohoto čísla překladatel Walery Butewicz: „I kdyby válka dnes skončila, reportéři by měli o čem psát aspoň dalších deset let.“