Využití tkaného textu pro hledání rytmu

Jakou formu by měl mít text, když se můžeme volně pohybovat? Snít, objevovat, vzpomínat, vyprávět. Propojovat pozorování, myšlenky, pauzy a údiv nad běžnými i neobyčejnými věcmi, citovat teoretická fakta i fikci. Formu, ve které se pohybujeme volně, ale záměrně, protože víme o nepoznatelnosti skryté v každém našem kroku.

V knize Weaving Text to Find Rhythm (Tkaní textu k nalezení rytmu) Jana Švecová hledá vzájemnost myšlení – určitou citlivost, která je nepostradatelnou součástí umění chápaného jako prostředek celoživotního učení. Tedy něco, co nabývá významu, když se spojí s našimi životy, a v jistém smyslu tam může zůstat navždy. Tuto vzájemnost nazývá hledáním rytmu. K jejímu odhalení považuje autorka za důležité význam paměti, snění, svobody, pohybu a změny. Hledání rytmu je zde chápáno jako metafora orientace v umění/životě.

Text je napsán metodou „tkaného textu“. Tento termín zavedla Daniela Hodrová. Struktura tkaného textu se vyznačuje opakováním, vzpomínkami, propojenými souvislostmi, rozvíjením společných tematických uzlů a propletením reality a snů.

Kniha se pokouší vytvořit vlastní tkaninu a zpětně objevit uzly a smyčky, které ji drží pohromadě.