Vojtěch Kovářík: Touha po něčem trvalém

Kniha Touha po něčem trvalém představuje aktuální tvorbu Vojtěcha Kováříka, založenou na hledání rovnováhy mezi pomíjivostí a stálostí. Autor se soustředí na obyčejné předměty – především židle, stoly a krabice – které se v jeho grafikách mění v metafory lidské přítomnosti a prostoru. „Světlo a prostor mě zajímají už mnoho let; jsou to témata, ke kterým se stále vracím,“ říká Kovářík v rozhovoru s Janem Freibergem a autorova fascinace světlem i redukcí prostoru do plochy prostupuje celou knihou.

Publikaci doprovází text Evy Bendové. Jeho autorka přibližuje Kováříkovu práci s fotografií jako předlohou, rastrem a klasickým linorytem, který pro něj představuje pevnou, rukodělnou formu umožňující proměnit prchavé momenty v trvalý obraz. Autor svou metodou „pointilismu průmyslové reprodukce“ převádí světlo i tvary předmětů do plochy matrice a z nich vytváří tisky, které mají setrvat beze změny.

Kovářík rozvíjí linoryt jako svébytné současné médium, navazuje na symboliku vanitas a zároveň sleduje formu a prostor. Z prostých objektů nechává vznikat osobitou mytologii, v níž se přísnost geometrie propojuje se světlem a každodenní předměty získávají existenciální naléhavost.

Vojtěch Kovářík (1976) studoval na Střední průmyslové škole grafické v Praze a následně na Vyšší odborné škole grafické v Praze. Absolvoval ateliér grafiky a kresby na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně pod vedením Jamese Janíčka a Margity Titlové Ylovski. Dlouhodobě se věnuje linorytu a volné grafice, pravidelně vystavuje doma i v zahraničí a je zastoupen v řadě veřejných sbírek. Pedagogicky působí na Vyšší odborné škole a Střední umělecké škole Václava Hollara v Praze.