Insistence

Povídková sbírka filozofa Antonína Kosíka, jejíž vydání zahajuje novou edici singolare. Hovory o paměti v podáni význačných světových a moravských postav, jak je zaznamenal autor v devíti povídkách. 

Chci vám zde vyložit příběh Ignacia Moreno Arandy. Jakkoliv je příhoda pravdivá, je o to podivnější, že dotyčný o ní vůbec nic neví. Otec Miguel Tovar měl již dvacet let malou kancelář na jednom z periferních náměstí Merridy. V ní u stolku si mohli klienti sepsat rozvážně a nikým nerušeni čísla do loterie. Strýc Miguel Angel Zamora Ortíz již léta obhospodařuje malý ranč blízko města Toxpaoca ve státě Hidalgo v Mexiku. Ranč leží dvacet kilometrů od nejbližší vesnice a je přístupný jen po úzké a prašné cestě, sjízdné terénním automobilem nebo koněm. Toho roku začalo pršet dříve, než bylo zvykem a také pršelo déle, než obvykle a vody padalo neobyčejně mnoho. Strýc Michal tomu byl zpočátku rád, tančil bláznivá kolečka s roztaženýma rukama a volal: „hle, voda, voda, konečně voda“ tak dlouho, až si kecnul do louže, ale ani tam se nepřestal radostně vrtět. Profesor Umberto Neuwirth ve skutečnosti žádný profesor nebyl. Otevřel si svou chirurgickou ordinaci jako čerstvý absolvent medicíny v malé vesnici nedaleko Jojutly. Carmen Mu?oz poznala Juana Gonzálese na jaře roku, ve kterém se přemnožili divocí psi a který předcházel velké potopě. Psi pobíhali po polích v takovém množství, že ničili zasetou úrodu, vykukovali odevšad, měli dobrácké oči a vyplazený jazyk a nebylo zcela jasné, čím se v takovém množství živili. Mario de la Vega Ulibarri obchodoval veteší.