Co mě zbývá

Dala jsem ti čas uvědomit si nás, říká trochu vyčítavě příroda básníkovi v jedněch z prvních veršů téhle sbírky. A uvědomit si, odhalit skryté, přitom celou dobu zjevné, jen tak nějak unikající, odhalit, co je stále přítomné, přesto mimo pozornost, je odpradávna výsadou básníků. Tak i Mik Ovenský dostal čas uvědomit si mraky a stromy a dráty vysokého napětí a nenaplněnou lásku a zákruty dětství a symboliku míst dávno někam zavátou. Protože uvědomit si je prožít. A Mik Ovenský dostal čas, prožil a to, co z něho po tom všem zbylo, je v téhle sbírce. S osobní zárukou.