A2 – 11/2023 / ROMSKÁ LITERATURA

„Je pravdivá, na nic si nehraje a je syrová, naturalistická. Najdeme v ní kus orální historie.“ Takto charakterizovala romskou literaturu spisovatelka Stanislava Miková v rozhovoru s romistkou a překladatelkou Karolínou Ryvolovou. Reagovala na postoj mnohých čtenářů i publicistů, kteří tvorbu romských autorek a autorů považují za příliš přímočarou či málo promyšlenou. I čtení našich recenzentů a recenzentek na tyto stereotypy naráželo a museli jsme si přiznat, že podobám této narativní autenticity mnohdy příliš nerozumíme. A opírat se o domnělou naivitu, kterou si spojujeme s lidovým vyprávěním o předcích, také nepomáhá. Proto jsme se rozhodli dát v tomto čísle A2 prostor romské literatuře v jejím různohlasí. Maria Siváková ve svém textu uvažuje o emancipačních tendencích v tvorbě současných romských spisovatelů a spisovatelek a klade si při tom otázky, zda si romská literatura udrží svou identitu, pokud nahradí vzpomínání na to, jak to „bylo doopravdy“, žánrovým psaním, nebo proč se peprnější témata tolerují pouze mužům a zda sama literarizace specifické zkušenosti povede spíše ke kulturnímu obrození, nebo k asimilaci. Ke slovu se však dostala i romistka a publicistka Saša Uhlová nebo dlouholetý aktivista Jozef Miker, kteří primárně literární téma zasazují do společenského kontextu – nutno dodat, že značně neradostného. Vrátíme se tak už poněkolikáté do „zlatých devadesátých“, která pro romskou komunitu představovala tragické období, nesrovnatelné s normalizační represí. Věříme, že vás tento „jiný pohled“ obohatí.