A2 – 11/2022 / TRAUMATA A KATASTROFY V KANADSKÉ LITERATUŘE

„Věřím, že svět potřebuje víc Kanady,“ prohlásil před pár lety zpěvák Bono. Určitě to i tentokrát myslel dobře, ale jak už to u podobných výroků bývá, domyšlené do důsledků vyznívají trochu jinak. Co by to znamenalo třeba pro životní prostředí, jestliže Kanada vytěží v přepočtu na obyvatele víc ropy než Rusko? A měnili by všichni původní obyvatelé bývalých kolonií s příslušníky kanadských Prvních národů? „Chtěla jsem zjistit, jestli Kanada mých představ, ten dokonalý stát, opravdu existuje,“ říká polská reportérka Joanna Gierak­-Onoszko, autorka knihy 27 smrtí Tobyho Obeda, která pojednává o traumatickém dědictví internátních škol pro potomky původních národů. Emancipaci indiánských obyvatel se věnuje i Klára Kolinská, která nám přibližuje debatu nad problémem kulturní apropriace. Kanadskou literaturu si zejména díky dílu Margaret Atwood už nějakou dobu spojujeme s žánrem dystopie. V tomto čísle jsme se zaměřili mimo jiné na to, jak se dystopická, katastrofická či apokalyptická literatura vyvinula v posledních letech a co vypovídá nejen o Kanadě, ale i o globálních problémech a hrozbách. Stranou nezůstal ani komiks – Jan Bárta představuje montrealské nakladatelství Drawn & Quarterly a v textu Kateřiny Čopjakové se dočtete, s jakými traumaty může být spojen kanadský národní sport. Možná, že by svět potřeboval nikoli víc Kanady, ale více překladů kanadské literatury… Závěrem bych vás ještě rád pozval na další z literárních procházek, které letos pořádáme. V červnu budou hned dvě: jedna po Ústí nad Labem a druhá po stopách Egona Bondyho.