511 / Líšeňský profil – Kateřina Šedá

Marcel Duchamp kdysi udělal z pisoáru fontánu a Kateřina Šedá nyní z vlastního otce mytického hrdinu brněnské Líšně. Absurdní vyústění jejího dvouletého projektu Líšeňský profil je natolik přímé a zároveň záludné svou prací s nejbanálnějšími prostředky, které by mohl použít každý, kdyby měl tu odvahu, že se provokativním způsobem musí dotknou všech pozorovatelů. Tak jako z pisoáru se stává něco, čím ve skutečnosti není, mění se obyčejný člověk ve smyšlenou bytost, srovnatelnou snad s blanickým rytířem.

Líšeňský profil spočíval v hledání občana z její domovské obce, jehož obličej je z profilu členitý jako horizont centra Líšně. Měl to být člověk, kterému se v obličeji "otiskuje" domov. Výtvarníci nejprve vytvořili kresby líšeňského horizontu a pak po obci hledali občana, jehož profil se kresbě nejvíc podobá. Kateřina Šedá následně vydala knihu, jež obsahovala jen očíslované profily anonymních tváří a nechala ji roznést do líšeňských domácností. Hlasováním pak většina rozhodla, že líšeňský horizont se nejvíc odráží v profilu číslo 14. Nečekaně to byl profil umělčina otce.

Aleš Palán chce v další knize zmapovat místa, na nichž Kateřina Šedá uskutečnila své dosavadní akce, jež mají znovu sjednocovat třeba rozhádané sousedy. Palán chce zjistit, jaký ohlas tam i po čase akce líšeňské umělkyně mají.