Zuzana Lazarová – Železná košile
Tahle poezie nehladí, zadírá se pod kůži, uhaduje hranice vzájemnosti, větří vůně zmizelého, přistřihuje andělům křídla, pěstuje květiny strachu a vytrhává je i s kořeny. Kámen ke kameni / tělo k tělu / A žádné pojivo.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Přidat komentář
