Špatné psaní

Travis Jeppesen v knize Špatné psaní přichází s radikální myšlenkou, že selhání nemusí být vždy neúspěch. Jeho zájem o „špatnou“ literaturu, film či výtvarné umění neústí v argumentaci vedenou ve prospěch „správných“ podob tvorby, ale naopak v kritické pochopení, že právě pro to, čím tyto práce – mnohdy umanutě a zatvrzele – jsou, jsou zajímavé a má smysl věnovat jim pozornost. Neoddělitelnou součástí tohoto sdělení je i samotná jeho forma, která experimentuje s jazykem až na hranici možného, jež se v případě Travise Jeppesena nachází v oblasti objektově orientovaného psaní.

„Texty v této knize usilují především o to, zachovat a reflektovat onu vnitřní pevnost, která kdysi bývala a být by vždy měla určujícím rysem kritiky. Velká část z nich se snaží rozvíjet protiklady přítomné v jejich formální konstrukci a neuchylovat se k zastíracím technikám mnohem jemnějších, a tím pádem i přijatelnějších forem kritiky, k tak zvanému ‚dobrému‘ psaní.“
Travis Jeppesen