Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 37/2024

37. Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny začíná editorialem Jana Zálešáka a Zuzany Jakalové, kteří v něm představují koncept tohoto tematického čísla, zaměřeného na kurátorský výzkum. V odborné studii „O čom hovoríme, keď hovoríme o kurátorskom výskume? Parciálna správa o stave jednej debaty“ Zuzana Jakalová představuje základní vymezení problematiky kurátorství a její text lze chápat i jako kriticky komentovanou bibliografii kurátorského výzkumu. Esej Jany Písaříkové „Umění nepečuje, pečuj o umění“ je metodologicky smělým příspěvkem do diskuze o tom, jak psát teorii z bytostně osobních pozic. Autorka v něm reflektuje své rozhodnutí ujmout se péče o umělce a kurátora Jiřího Valocha. Aspekt péče, který je někdy jako lehké klišé připomínán v etymologických úvodech úvodů do problematiky kurátorství, se v tomto případě přesouvá do středu dění. Péče, tentokráte o konkrétní region a jeho lidské i nelidské obyvatele, stejně jako o planetu – v kontrastu s abstraktní logikou kapitálu –, má své podstatné místo rovněž ve studii autorského kolektivu Martiny Johnové, Anny Remešové a Karolíny Žižkové „Kurátorský výzkum jako nedisciplinovaná a znepokojivá forma poznání“. Případová studie je věnována výstavě Symptomy budoucnosti (Ústí n. L.: Galerie Hraničář, 2024) a popisuje konkrétní metody kurátorské práce, které zasazuje do diskurzivního rámce uvažování o výstavě jako o formě výzkumu. Tři původní odborné studie doplňuje překlad eseje „Kompenzační pózy. O přírodopisu, nekroestetice a způsobené újmě“ autorské dvojice Anny-Sophie Springer a Ettiena Turpina. Text vznikl v roce 2019 v přímé souvislosti s trojicí výstav Verschwindende Vermächtnisse: Die Welt als Wald (Mizející dědictví: Svět jako les), které připravili ve spolupráci s přírodopisnými muzei v Berlíně, Hamburku a Halle, a v širším rámci projektu Reassembling the Natural. Číslo uzavírá recenzní esej Jana Zálešáka, která je soustředěna na trio publikací z edice Myšlení o kurátorství nakladatelství Sternberg Press, konkrétně na knihy Terryho Smitha, Zdenky Badovinać a Bonaventure Soh Bejeng Ndikunga.