Projektil – Ze života lidí a domů

Publikace odráží typicky kolektivní přístup studia Projektil architekti – kromě nich samotných se na knize nápady a připomínkami aktivně podílela skupina spolupracovníků. Vznikla tak dlouhá řada ideových variant a jak to v případech kolektivního rozhodnutí bývá – realizovaná varianta je jednou z vícera variant možných

Bezprostřední pohnutkou pro vznik knihy byla příprava výstavy v Domě umění v Českých Budějovicích a potřeba prezentovat tvorbu studia v návaznosti na předchozí výstavu v GJF a katalog/knihu 01. a to především prostřednictvím realizací Ekologického centra Sluňákov u Olomouce, Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové a průběh výstavby Národní technické knihovny v Praze, Muzea barokních soch a klášterních zahrad v Chrudimi.

V pozadí každé „knihy o architektuře“ stojí otázka, jak klasické i současné procesy, kategorie a nakonec i samotné architektonické formy prezentovat prostřednictvím dvourozměrných obrazů v médiu knihy. Co je ovšem naléhavější a týká se konkrétně přístupu Projektilu, je otázka, jak reprezentovat architekturu projektovanou na základě kolektivních laboratorních experimentů s artikulací veřejného a sociálního, která je studiu vlastní. Možnost, kterou autoři knihy zvolili, by se dala nazvat sběrným sociálním dokumentem.

Projektil vyzval ke zdokumentování vlastních staveb veřejnost – obyvatele, návštěvníky, uživatele. Jejich fotografické příspěvky v úplnosti (bez cenzury) i ve formě, jak byly zaslány, tvoří tělo (nebo stavbu?) této knihy. Možností, jak roztřídit takto živelně vzniklý materiál, bylo opět více. Kolektiv připravující publikaci se posléze rozhodl materiál seřadit na základě víceméně intuitivní klasifikace individuálních i kolektivních aktivit.

Smyslem publikace tedy není konstatování, že aktivity obyvatel a návštěvníků stavby oživují nebo jim „dávají život“, ale proklamovat, že projekty staveb a budovy samotné na půdorysu veřejných aktivit vznikají, jejich dokumentace aparáty obyvatel a uživatelů je tudíž gestem. Pro výsledný tvar knihy je typické spíše to, že by měla generovat, než přímo ukazovat.

Přináší 912 fotografií, ale navrhuje asociace mezi děním, jednotlivými aktivitami a formami, mezi obrazy a slovy, texty – publikace by měla sloužit jako motor řady synapsí, spíše to, že by měla generovat, než přímo ukazovat. Přináší 912 fotografií, ale navrhuje asociace mezi děním, jednotlivými aktivitami a formami, mezi obrazy a slovy, texty – publikace by měla sloužit jako motor řady synapsí, spíše než jako uzavřená prezentace.