Pamatuj na střízlíka – Radek Štěpánek

Epická skladba básníka a environmentalisty Radka Štěpánka Pamatuj na střízlíka v jistém smyslu završuje jeho dosavadní úsilí na poli environmentální poezie, k jejímuž etablování na české literární scéně svou tvorbou výrazně přispěl. Radek, původem venkovan, se pohyboval v přírodě od dětství a fascinace jejím životem a jejími proměnami se zcela přirozeně staly základními rysy jeho básnické tvorby. Z tohoto pohledu je Radek Štěpánek bytostný přírodní lyrik, jak to dokládá už jeho první sbírka přírodních miniatur z jeho rodného kraje Soudný potok (2010), ale i krásná jeffersovsky laděná sbírka Krajky Pagu (2013), věnovaná vodám jadranského moře a jednomu z jeho ostrovů. Právě na ostrově Pagu si začal více všímat nenávratného ničení přírody, což ho ve sbírce Hic sunt homines (2018) a v básnickém triptychu Eroze (2018), Tání (2019) a Vichřice (2021) přivedlo k hlubší reflexi globálních ekologických problémů. V těchto apelativních a často bolestných úvahách o ekologické krizi se vyrovnává s přetvářením světa člověkem, s nemilosrdným mizením jeho podob a druhů a ptá se, co je to člověk a jaké je jeho místo v tomto závratně se proměňujícím světě. Je možné zachovat přirozený cyklický běh přírody a sjednotit lidské s přírodním? I když se smiřuje s možností, že lidstvo v procesu evoluce může z povrchu Země zcela vymizet, stále v něj nepřestává věřit. Věří v naději, věří v lásku a také v možnost poezie ochránit to, co máme rádi a zdá se i v její moc přispět k žádoucí proměně našeho lidského příběhu, jež by nás mohla přivést k znovuobnovené sounáležitosti s více než lidským světem. Epická báseň Pamatuj na střízlíka je mýtickou iniciací do tohoto nového příběhu. Archetypální žena a muž se společně vydávají na cestu proměny, která je vede daleko od lidí, daleko za rozrůstající se města. Postupně jsou oslovováni jednotlivými živly či jejich ztělesněnými zástupci – zemí (želvou), ohněm (hromem), vodou a větrem (střízlíkem) – a zasvěcováni do uvědomění živoucnosti a propojenosti vší existence. Bytostný svět přírody či sám zdroj života zpívá ženě a muži píseň kruhu – jež je písní samotného srdce –, aby se rozpomněli na svou původní jednotu s ním. Ale nejdřív se musí otevřít hlubokému naslouchání a mimolidský svět oslovit, požádat ho. Je jim náléhavě sdělováno: „... váš hlas je mocný / a slyší ho i ti, které nemůžete slyšet./ ... Vidí vás i ti, které nevidíte. / I ti mohou být vašimi spojenci, / když je požádáte. /... Ale zůstanete sami a bez pomoci, / pokud budete chtít zůstat sami a bez pomoci.“ Pro nás moderní lidi je to výzva k překročení rubikonu, výzva k otevření se recipročnímu komunikativnímu vztahu se světem, „který nás činí ve světě společníky, účastnícími se rozhovoru s inteligencí ve vesmíru, jenž je pln bytostí.“ (Charles Eisenstein). Radek Štěpánek se svou epickou skladbou Pamatuj na střízlíka zařadil k působivým vypravěčům „nového příběhu“, který je dnes nesen takovými mysliteli jako jsou Thomas Berry, Charles Eisenstein nebo David Abram.