Karel Adamus

„Umění takové, aby je mohl dělat každý“ – tak zní jeden ze skromných výroků Karla Adamuse (*1943) na adresu jeho vlastní tvorby. Brzy zapochybujeme, i pokud jej známe jen jako experimentálního básníka – trpělivost a pokoru, jež vyžadovaly jeho strojopisné kompozice z konce 60. let, každý opravdu nemá. A ani myšlenkovou vytrvalost a důslednost, na nichž stojí konceptuální cykly z let 70. a 80. Stejně vzácné jsou něha, důvěra v přírodu a myšlenkový rozhled Peripatetických a Větrných básní, v nichž prohlubuje filosofickou podstatu své tvorby a současně rozvíjí zcela svébytné vizuální techniky. Nezávislost a neokázalá odvaha Adamusových textů z posledních dvou dekád dovršují jeho dílo i naši představu o tvůrci, jenž je skutečně nenapodobitelný, neboť žije svému přesvědčení, nikoli zájmu publika.

Monografie věnující se celému rozsahu Adamusovy tvorby od prvopočátků po současnost přináší kromě bohatého obrazového materiálu i obsáhlé ukázky z jeho literární tvorby.