Zama

Antonio di Benedetto (1922–1986), argentinský spisovatel a novinář, kterého v povídce Sensini obdivuje Roberto Bolaňo, je dosud zřejmě nejutajenějším latinskoamerickým klasikem. Ve své domovině bývá řazen po bok J. L. Borgese, J. Cortázara či E. Sábata. Jeho dílo se vyznačuje zcela jedinečným, zdánlivě neúčastným stylem a novými kompozičními způsoby. Angažoval se jako levicový, demokraticky smýšlející novinář a přežil kruté výslechy a věznění za Videlovy vojenské diktatury.

Existenciálně laděný román Zama (1956) je dnes obecně považován za jedno z vrcholných děl španělsky psané literatury. Líčí příběh životního ztroskotání způsobeného vytrvalým, leč demoralizujícím čekáním na slíbenou kariérní příležitost, jež nepřichází. Diego de Zama, královský úředník živořící kdesi na okraji španělské koloniální říše, prochází řadou frustrací a znovu svítajících nadějí, erotickými zmatky a konfrontacemi s vlastním lidským úpadkem a ponížením. Zoufalý pokus uniknout a vzít osud do vlastních rukou jej definitivně vzdaluje cíle a přivádí na hranici života a smrti.

„Zama je některými aspekty své narativní koncepce srovnatelný s nejvýznačnějšími díly existencialismu, jako jsou například Sartrova Nevolnost či Camusův Cizinec. Mám však za to, že vzhledem k okolnostem, v nichž román vznikl, a zvláštnímu postavení osoby, která jej napsala, je Zama v mnoha ohledech převyšuje.”

Juan José Saer