Portrét pěkné Andalusanky

Portrét pěkné Andalusanky, který anonymně vyšel v Benátkách nejspíš roku 1530, je jedním z nejzáhadnějších a nejerotičtějších děl španělské literatury. O životě jeho autora Francisca Delicada neexistují jiné prameny než jeho vlastní texty. Zůstává záhadou, proč rozmarný příběh prostitutky a dohazovačky Losány, která působila v Římě za časů medicejských papežů, tři sta let nikdo nečetl. Jediný známý exemplář Portrétu byl objeven až v polovině 19. století ve Vídni a trvalo dalších sto let, než filologická obec uznala, že se nejedná ani o pornografický výplod zhýralého kněze a jeho syfilidou leptaného mozku, ani o pokračování Celestiny či předznamenání pikareskního románu, ale o naprosto svébytné a mnohovrstevnaté dílo. Stále je však hádankou, co chtěl svou Pěknou Andalusankou Delicado vlastně říct. Největší znalec tohoto díla Claude Allaigre dospěl nakonec k závěru, že jeho „nejzřejmějším smyslem se zdá být vůle nemít smysl žádný“.

„Výčet důvodů, proč obdivovat nadčasovou modernost Losány, by nebral konce. Toto jedinečné dílo nás na každém kroku oslňuje svou slovní vynalézavostí, smyslem pro humor, směsicí hlasů a jazyků a filmovým rytmem záběrů a scén.“

Juan Goytisolo