Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 19/2015

Za nejširší společný jmenovatel textů zahrnutých v čísle 19/2015 můžeme označit reflexi paradigmatické změny mezi vrcholným modernismem, spojeným s formalistickou teorií umění a konceptem specifičnosti média, a poválečnou neoavantgardou, jež se chtěla rozejít s takto chápanou estetickou autonomií umění (konceptualismus, akční umění). Tato změna měla poněkud odlišnou náplň a průběh na západní a na východní straně železné opony, což vybízí k převaze komparativního přístupu ve zkoumání dotyčného období. Původní texty obsažené v tomto čísle jsou uspořádány s ohledem na chronologický vývoj dané problematiky. Tomáš Hříbek vzájemně konfrontuje modernistické teorie uměleckého díla u Greenberga a Mukařovského, přičemž se ptá na limity a specifika formalismu. Michaela Brejcha v návaznosti na článek Diarmuida Costella (Sešit, 2009, č. 6–7, s. 44–66) kritizuje formalistickou teorii umění za její zúžení odkazu kantovské estetiky a navrhuje možnost, jak zahrnout konceptuální tvorbu pod estetickou koncepci umění. Rozhovor Pavlíny Morganové s Robertem Wittmannem představuje činnost a postoje jedné z neprávem opomíjených postav hnutí Aktual. Milena Bartlová se ve své „Srovnávací recenzi“ věnuje posledním knižním publikacím Karla Císaře a Tomáše Pospiszyla.