Obraz, v kterém žijeme

Práce studentů studijních programů a oborů fotografie realilzovaných na českých a slovenských vysokých uměleckých školách

Publikace vyšla jako katalog ke stejnojmenné výstavě. Výstava Obraz, v kterém žijeme je součástí Centralizovaného rozvojového projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Výstava, sympozium a publikace prací studentů studijních programů a oborů Fotografie realizovaných na českých uměleckých vysokých školách. Výstavní projekt Obraz, v kterém žijeme představí fotografickou tvorbu téměř 70 studentů všech českých a slovenských vysokých uměleckých škol, na kterých jsou realizovány programy a obory zaměřené na oblast Fotografie.

Volba jednotícího fotografického média souvisí s významnou a neodmyslitelnou úlohou, kterou zastává v moderní interpersonální komunikaci. V současném výtvarném umění je to frekventované médium uměleckého sebevýrazu, přesto je mu věnována mnohem menší pozornost ve výchovně-vzdělávacím procesu než práci s textem či kresbou. Výstava Obraz, v kterém žijeme představuje na jedné straně nutné mapování vývoje tvůrčích aktivit a metodologií kultivace uměleckého talentu na jednotlivých participujících školách. To se děje především v rámci doprovodného sympozia, které se zaměřuje na aktivní a společné hledání cest, jak zdokonalováním výuky výrazového jazyka fotografie mohou vysokoškolská pracoviště přispět k rozvoji vizuální kultury. Samotná výstava je prezentována na ploše téměř 1000 m2 dvou hlavních výstavních institucí v Ústí nad Labem (Galerie Emila Filly a Muzeum města Ústí nad Labem) a je rozdělena do šesti tematických bloků, které reflektují různé pohledy na sledovanou problematiku - diagnostikování symptomů nestability či vychýlení čehokoliv mimo normál, zkoumání institucionálních nebo formálních hranic umění, absolutní zpochybnění již téměř mytizované identity, a to prostřednictvím jejího nabourání banalitou, nedůležitostí, nepodstatností. Jde také o zkoumání změny našeho vztahu k přírodě, krajině, v rámci kterého klademe sebe samých do podivně submisivní polohy, dále o hledání ztraceného času a místa, ale i o sledování toho, co se děje v souřadnicích osobního prožívání a jeho konečného a definitivního zobrazení na fotografii.