Tomáš Džadoň

Slovenský umělec žijící v Praze vychází z grafiky, ale nejartikulovaněji se vyjadřuje v prostoru pomocí instalací. V nich dlouhodobě pracuje s vybranými prvky jako je slanina, dřevěnice, kadidelnice, ale taky panelák. Použití takto jasně čitelných prvků lokální kultury vede jenom dvěma cestami: laciného kýče nebo – právě naopak – odvážnou konfrontací s nostalgií, kterou Christopher Lasch výstižně označil jako abdikaci paměti. Finalista Ceny Oskara Čepana a Ceny Jindřicha Chalupeckého staví před diváka otázku, jak se vypořádat se svojí vlastní minulostí, nebo s minulostí, která mu byla skrze kulturu jeho předků odevzdána. Ať už divák přes Džadoňovy náměty sklouzne k nostalgii nebo ne, nezůstane nepoznačen.