Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 38/2024

38. číslo Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny nabízí čtenářstvu čtyři odborné studie a dvě recenze vztahující se k současné praxi i nedávné historii umělecké produkce. V prvním článku čísla se Darina Zavadilová věnuje historické, sociální a politické dynamice na ose Praha – Havana – Paříž, a to prostřednictvím případové studie výstavy kubánského umělce Tonyho Évory v pražském Domě kubánské kultury z roku 1965. Více do současnosti nás přenáší Daryna Skrynnyk-Myska, která analyzuje, jakým způsobem se po ruské invazi na Ukrajinu proměnilo zpracování vlajky jako předmětu i symbolu v ukrajinských uměleckých projektech; autorka ukazuje, že umění v takové situaci prokazuje mimořádnou schopnost reflektovat odlišné pozice a úhly pohledů. Další studie má spíše teoretickou povahu a kurátor Tomáš Samek v ní obrací pozornost k otázce, kdo je autorem AI umění; jeho hlavním východiskem je posthumanistický koncept asambláže. V poslední studii zkoumá Marie Kordovská utváření Sbírky architektury v Národní galerii v Praze a způsoby, jakými byla během pětatřiceti let své existence prezentována veřejnosti na přehlídkách Sbírka architektury se představuje (1993), Sen a skutečnost (2016) a ve stálé expozici Architektura všem 1956–1989 (2022). V recenzní rubrice se nejprve Mathilde Arnoux věnuje knize Marie Klimešové a Hany Rousové Tak blízko, tak daleko. České umění 1947–1960 v mezinárodních sociokulturních souvislostech / So Near, so Far 1947–1960. Czech Art in International Sociocultural Contexts (Praha: Arbor vitae societas 2023), která je podle autorky výjimečná svým zaměřením na vzájemně propojené vztahy evropských uměleckých scén. Posledním textem čísla je recenze Vojtěcha Märce na knihu Jakuba Stejskala Metakunsthistorie, v níž jsou z filozoficko-estetické perspektivy přehodnocovány zavedené uměnovědné pojmy jako kultura, styl, forma, obraz, médium, kontext či materiál.