Modernita a holocaust – Zygmunt Bauman

Bauman chápe holocaust jako „židovskou tragédii“, zdůrazňuje však její specifické rysy, které ji odlišují od všech ostatních genocid. Konstatuje, že holocaust se objevil a byl realizován v naší moderní, racionalizované a racionalistické společnosti, na vysoké úrovni rozvoje naší civilizace a na vrcholu úspěchů lidské kultury – ale právě proto je problémem této společnosti, této civilizace a této kultury. Holocaust je tak pochopen nikoliv „pouze“ jako historická událost, ale jako dějinný milník, jako výpověď o povaze a charakteru naší civilizace, o tom, jak degenerovala lidská racionalita a k jakým cílům byla použita. Baumanova kniha zařazuje holocaust do kontextu sociologických analýz rasismu, ale překračuje je tím, že dokládá tragickou dialektiku „výjimečnosti a normality“ holocaustu. Autor bez moralizování prokazuje, jak se v polovině 20. století dostal osvícenský racionalismus do ostrého konfliktu s morálkou a nenalezl z něj východisko.
Bibliografie prací Zygmunta Baumana čítá několik desítek knižních monografií, avšak právě kniha Modernita a holocaust z roku 1989 je pokládána veřejností (nejen akademickou) i autorem samým za dílo přelomové: touto knihou se stal světově uznávaným sociologem a autoritou v oblasti analýzy pozdně moderní doby. Kniha byla v roce 1990 oceněna Cenou města Amalfi za nejlepší evropské sociologické dílo roku. Byla přeložena do několika desítek jazyků. Pro české vydání napsal Zygmunt Bauman zvláštní předmluvu.

Zygmunt Bauman (1925‒2017) patří k nejvýznamnějším a také k nejznámějším sociálním vědcům naší doby. Je autorem řady zásadních knih o modernitě, holocaustu a postmoderním životním způsobu. U nás je znám z překladů svých knih již od 60. let, od poloviny 90. let u nás začaly jeho překlady vycházet znovu: od Úvah o postmoderní době (Sociologické nakladatelství /SLON/ 1995) po Tekutý život (Pulchra, 2021) jich vyšlo více než 20, mnohé opakovaně.
V říjnu roku 2002 udělila Zygmuntu Baumanovi Univerzita Karlova čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa v oboru sociologie. V roce 2006 obdržel Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.