A2 – 12/2023 / NEVIDITELNÁ PRÁCE V GALERIÍCH

Téma nedostatečně oceněné práce se na české kulturní scéně skloňuje už dlouho a v poslední době nespokojené hlasy ještě sílí. V médiích se objevují kulturní publicisté a publicistky zaštítění/é iniciativou Nadšením nájem nezaplatíš a s nadějí sledujeme připravovaný status umělce, který by měl zajistit lepší podmínky pro tvůrčí uměleckou činnost. Existuje zde ale také tichá „temná hmota“ uměleckého provozu, na kterou se mnohdy zapomíná, přestože s vypětím sil udržuje celou výtvarnou scénu na nohou. Tuto práci označuje současná feministická teorie jako reproduktivní a my o ní v tomto čísle píšeme jako o práci neviditelné. „Je to zvláštní paradox kulturního provozu: tvůrčí činnost sice fetišizujeme, ale skoro neplatíme, a co alespoň špatně honorujeme, to zase vůbec nevidíme,“ píše Tereza Stejskalová v osobně laděném textu, který neviditelnou práci v kultuře zasazuje do širšího společenského kontextu. Na dvojstraně krátkých rozhovorů, které vedly sestry Vítů, tuto situaci reflektuje pětice produkčních z nejrůznějších typů institucí. Vyplývá z nich i to, že umělecká scéna se dlouhodobě zaklíná ideály nerůstu, péče a nehierarchičnosti, ve skutečnosti to však často končí u proklamací a strukturální změny jsou stále v nedohlednu. Mimo hlavní téma čísla doporučujeme reportáž Michala Špíny, který se vypravil na Ukrajinu prozkoumat kontroverzní developerský projekt: v době, kdy celý svět sleduje probíhající boje na východě země, se v nejcennější části Karpat plánuje výstavba tří obřích skiareálů. Zvláštní pozornost si zaslouží také rozhovor s Robertem Macfarlanem nejen o vztahu literatury a krajiny. A protože i Ádvojka je součástí prekariátu, přejeme sobě i ostatním aktérům kulturní branže, abychom své ideály dokázali realizovat v praxi a nezůstalo jen u popsaných stránek.