Továrna na zlý sny

„Normálně nahlas nebrečím, odnaučila jsem se to, když mâmân mému sedmiletému já posměšně vysvětlila, že holky, co brečí nahlas – nebo vůbec brečí – jsou ošklivky. A jaké dítě asi tak chce být tlusté, z jiné země, slabé a ošklivé? V tuhle chvíli je ale všechno zapomenuto, všechna pravidla, všechny jazyky, moje vlastní tvář. Slzy, déšť, konec světa, to všechno se mi po vědrech lije na chlupaté palce u nohou. Ona vždycky říkala, konec je pkaždé i začátek, jen někdy je to holt začátek něčeho podělanýho.“

Továrna na zlý sny je příběh o kráterech v duši způsobených násilnými výpady okolí, jejichž intenzita stoupá úměrně s naší zranitelností. Nasrin, butch vyhazovačka po čtyřicítce, přijde při tragické autonehodě o sestru, se kterou překonaly všechno: migraci do Německa, ztrátu otce, emocionální nepřítomnost matky i neplánované mateřství. A jelikož vyšetřování berlínské policie je až groteskně neefektivní, začne po okolnostech sestřiny smrti Nasrin pátrat sama.

Nekompromisní i dojemný debut Hengameh Yaghoobifarah se stal senzací německé queer-feministické literatury. Živým a břitkým jazykem vypráví o bezpodmínečné sesterské soudržnosti, o násilí pravicových extremistů, sexuálním zneužívání i o tom, jaké to je vyrůstat v Německu jako potomek íránských imigrantů.