Vidět vlky – Richard Pecha

Vráťa Brabenec a Berta Vlčí mák jsou kamarádi. Celej život.
Teda ten Berty. Vráťa se totiž narodil o 66 let dřív, takže se znají 9 let.
Bude to 5 let, co spolu uzavřeli smlouvu.
Kolik je Bertě? A kolik jí bylo, když dohodli tu smlouvu?
Ale ne, to není zajímavý.
Podstatný je, na čem se v tý smlouvě dohodli - Vratislav napíše pohádku, ona vysype prasátko a koupí mu pivo. A když se jí pohádka bude jó líbit, přikoupí i rum. Takhle jednoduchá ta smlouvička byla.
Jenže Vráťa měl jinou práci, a když Berta tvrdě vyžadovala splnění smlouvy, tak jí řekl:
- Nevím, kam jsem rozum dal, holka, pohádky takhle nemůžou psát kamarádi, ale jen fotři.
Berta se poučila. S tátou žádnou smlouvu nesjednávala a prostě mu oznámila:
- Tati, napíšeš mi pohádku a v ní budou - Vráťa, vlci, princezna, drak, potravní řetězec, dalajláma, rytíř, všechny možný zvířata, les, bohové a babička, co umřela, než jsem se narodila. A já, samozřejmě.
Táta to splácal dohromady, přečetl Bertě a hotovo.
Jenže cesty vlčí jsou nevyzpytatelný.
Po pár letech Babeta přečetla pohádku synovi Brunovi a tomu se líbila. A protože Babeta moc krásně kreslí a umí i spoustu dalších věcí, tak z toho udělala knížku.
Jmenuje se VIDĚT VLKY.