Tyhle místa ze mě nesedřeš

„Jsem člověkem bydlícím, k místům mám vztah, jako by to byly živé bytosti,“ říká o sobě básnířka. „V místech čtu jako v knihách. Listuji ulicemi, nárožími, parky. V zákoutích a na lavičkách sleduji příběhy. Místa mě neopouštějí, žijí ve mně, nosím si je všude s sebou.“

Anna Beata Háblová zkoumá místa i „místa“ složená z krajiny, architektury, paměti i všech těch, kteří ještě dýchají. Ohledává tak svou všednost, ale i své temné hloubky. „Kýl je část lodě mířící do hlubin. / Ptáš se — mám taky takovou ploutev na břiše, takový trn ve tmě moře?“ Sbírka s pevnou vnitřní architekturou, s významy, které „zasahují“, ale i dílo plné naléhavé senzitivity, prostor, v němž se „místa stávají tělem“.