Steina a Woody Vasulkovi / Dialog s démony nástrojů – Lenka Dolanová

Steina a Woody Vasulkovi patří k nejvýraznějším průzkumníkům elektronických audiovizuálních světů umění. Vztah k nástrojům, podomácku vytvářeným, a přitom komplexním, byl pro ně od počátku zásadní; sdílejí s nimi svůj život v ateliérech od New Yorku až po Santa Fe. Místem jejich prvního setkání byla kolej studentů pražské Akademie múzických umění v Hradební ulici a prvním strojem, o němž diskutovali, Steinin moped. Steina se narodila v Rejkjavíku roku 1940, studovala housle a hudební teorii také na HAMU v Praze. Woody, o tři roky starší, jako Bohuslav Vašulka absolvoval katedru dokumentárního filmu na FAMU; pochází z Brna. V roce 1965 spolu emigrovali z tehdejšího Československa do Spojených států. Zde objevili video a brzy začali ohledávat jazyk elektronického média, s využitím oscilátorů, syntezátorů, kolorizérů, různých optických zařízení, procesorů či softwarů. Zabývali se vztahem obrazu a zvuku, přičemž si někdy prohazovali zkušenosti – Woody pracoval se zvukem, Steina s obrazem. Většinu z používaných nástrojů společně se spolupracovníky zkonstruovali či upravili. Klíčová je také jejich činnost organizační – založili divadlo elektronických médií The Kitchen, a působí jako kurátoři a archiváři. Několik let přednášeli na univerzitě v Buffalu, od osmdesátých let obývají adobe – ateliér v novomexickém Santa Fe.

Dílo Vasulkových ve svém celku vypovídá o vztahu umění, vědy a technologie, možnostech a limitech uměleckého výzkumu, roli umělců ve společnosti. Woody je více analytický, mechanik a sběratel kutil, Steinin přístup je hravější a intuitivnější, a v něčem i svobodnější. Woody se v posledních dvaceti letech věnuje robotickým systémům, Steina využívá především záběry islandských přírodních procesů ke komponování prostředí s vícekanálovým obrazem a zvukem. Ve Woodyho instalacích jsou diváci podřízeni strojům (ty u něj mají nepochybně větší prostor), Steina nabízí pohlcující audiovizuální zkušenosti (umožňuje uvidět jinak neviditelné). Společně se svými ná/stroji neohroženě brázdí vlny nové (utopické) poetiky.