Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 33/2022

Třiatřicáté číslo Sešitu přináší tři původní studie a jednu recenzi. První dva texty se věnují období tzv. reálného socialismu a následného přechodu k demokratickému režimu první poloviny 90. let. Martin Blažíček v článku Radek Pilař – dvojí český videoart zkoumá na příkladu známého českého výtvarníka rozdíl pozic v oficiálním a neoficiálním umění, související instituce i technologická a tvůrčí omezení. Pilař je ve studii pojímán jako umělec, který díky rychle získanému renomé v oblasti tvorby pro děti mohl se státními orgány efektivně vyjednávat, avšak zároveň ne vždy úspěšně usiloval o tvůrčí emancipaci. Pod názvem „Kde jsou architektky?“ se skrývá studie Kláry Brůhové, Petry Hlaváčkové a Šárky Malošíkové, věnovaná tématu mediální reprezentace architektury z genderové perspektivy. Soustředí se na analýzu odborných architektonických časopisů, které vycházely v českém prostředí v 80. a 90. letech. Hlavním parametrem analýzy je rozbor zastoupení žen a následná zjištění jsou dána do souvislosti s utvářením obrazu „úspěšné/ho architektky/architekta”. Poslední ze studií – Forenzní estetika: archeologie nedávné minulosti a projekce budoucnosti – je od Martina Charváta a představuje v Česku dosud nepříliš známý obor, který používá vizualizační technologie, digitální projekce či kartografické nástroje pro odhalování stop násilí nejen v lidských tělech, ale též v architektuře či v těle Země. Studie tvoří tandem s recenzí Martina Vrby na knihu Thomase Keenana a Eyala Weizmana Mengeleho lebka, která představovala zásadní milník právě při vzniku forenzní estetiky.