Poslední dítě v lesích Aby naše děti netrpěly poruchou způsobenou nedostatkem přírody

Ze života dětí něco mizí. Potichu našlapující, neviděný, neslyšený lišák se skrývá venku, za okny pokojů, škol, aut. Většina dospělých už citlivost na šelmy ztratila a jen mlhavě tuší, že v jejich životě něco chybí. Málokdo umí žít v divočině za okny. A dětem o ní nemá kdo vyprávět.
Zato děti slyšely a na vlastní oči viděly divoké příběhy bytostí z jiných světů s nadpřirozenými dovednostmi, umí je dokonce vyjmenovat. Drobnou rostlinu, která hojně roste v trávníku u školy, ale ještě neviděly a netuší, že by jim mohla pomoci vyléčit špatně se hojící ránu. Richard Louv je této plíživé změně na stopě. Dal jejímu zatím nejasnému tvaru jméno: porucha z nedostatku přírody. Jak několikrát v knize opakuje, nebylo jeho cílem vytvořit novou diagnózu, ale popsat fenomén, který má až nebezpečně mnoho souvislostí se zdravým a šťastným životem generací, které jsou více uvnitř než venku.
O dopadech této změny na české děti toho zatím víme málo, ale asi nepřekvapí, že se projevují univerzálně – i proto se Louvova kniha stala globálním bestsellerem.