Max Andersson a Lars Sjunnesson – Bosenský plackopes

Kresby, které přináší tato kniha, odrážejí velmi věrně hrůzy války a situaci po ní. Všiml jsem si mimo jiné vytřeštěných očí, ve kterých se zračí strach a děs, prázdnota a beznaděj života bez jakýchkoliv perspektiv. Lars a Max ve svých kresbách prokazují velkou psychologickou citlivost. Nešetří ironií na adresu bývalého režimu. Když se zhroutil, okamžitě se ukázal ďábel, který byl do té doby schovaný v koutě. Je tady ale i humor, který naznačuje, že ještě stále je naděje, že ještě všechno není ztraceno, že lidský duch může přežít i navzdory tomu, co se přihodilo.

Záhada bosenského mrazáku Tereza Spencerová, LITERÁRNÍ NOVINY, 16. 11. 2009 Tito v ledničce, dělostřelecké zmrzlinové granáty, gangy únoskyň Bosenský plackopes Maxe Anderssona a Larse Sjunnessona je komiks pro lidi, které současný svět ještě nepřipravil o emoce. (...) Celý komiks nazvaný příznačně neuchopitelně Bosenský plackopes, je vlastně jedním mohutným a velmi intenzivním černobílým proudem nesnadno dešifrovatelných poselství plných nejistoty, strachu a absurdit. Má vyprávět o bosenském konfliktu, ten se ale v obrázcích neobjevuje.(...) Ačkoli se tedy Bosenský plackopes celý nese v rovině emocí bez souvislosti s realitou, jedna věc v knize skutečná je - právě ten plackopes. "Je to takový místní vtípek: zvíře, které v Bosně uvidíte nejčastěji, je pes přejetý pásy tanků nebo obrněných transportérů. Že je to prý jediná originální bosenská psí rasa," vysvětluje Lars Sjunnesson.