Woody Vasulka – Virtuální houbaření

DVD věnované dílu Woodyho Vasulky představuje výběr z jeho videotvorby, doplněný obrazovou přílohou, vztahující se k jeho životu a dílu. Lenka Dolanová nahlíží Vasulkovu tvorbu v průvodním textu bukletu DVD z perspektivy jeho záliby v houbaření: ve vášni pro sbírání hub nachází podobnost se základním instinktem přežití v přírodě, které převádí do dnešní doby jako „sběratelství základových kódů technologie“ – přímo jejího podhoubí. Po­dle ní jde o činnost „nutnou k orientaci v současné mediální kultuře, neboť rozhoduje o získání přístupu k informaci“.

Unikátní čtyřhodinové DVD Virtuální houbaření přináší výběr z Vasulkovy videotvorby; celkem čtrnáct filmů je doplněno o jedinečný dokument evokující svobodnou atmosféru – sestřih přednášky manželů, která se konala v Chicagu v roce 1977. Zvláštností nosiče zůstává fakt, že jako zdrojové materiály byly použity záznamy na kazetách MiniDV, které vykazují drobné technické vady v podobě výpadků videosignálu v obraze i zvuku či kolísavou kvalitu zvukové stopy. Text na obalu DVD volbu těchto záznamů vysvětluje s tím, že byly vybrány jako nejvhodnější pro přepis, protože mají charakter „autorských verzí“. V několikaminutových dílech jsou pomocí nejrůznějších metod jednak upravovány realistické záběry, ale také vytvářeny zcela nové abstraktní obrazové kvality. Často jde o kombinaci obou procesů či o postupnou transformaci reality do absolutní abstrakce. Snímek Noisefields (1974) zpracovává abstraktní obrazy dokonce bez použití kamery. Ve zvukové stopě filmů se klenou pásma umělých zvuků nad obrazem, které ho ve svých rezonancích více či méně kopírují. Soundgated Images (1974) představuje pulsující kompozice, na nichž jsou ukazovány různé případy simultánního generování zvuku a obrazu. Golden Voyage (1973) je inspirována obrazem La Légende dorée Reného Magritta, kterého Vasulkovi vzhledem k technikám, jež používal (koláže a jiné obrazové manipulace), považují za předchůdce videografie. V duchu avantgardistů si Vasulka vynalézavě pohrává s běžnými předměty denní potřeby – ve filmu 1-2-3-4 (1974) třeba s číslicemi na dorty. Dva delší filmy, čtyřicetiminutová „elektronická opera“ The Commission (1983) a nejslavnější Art of Memory (1987), přinášejí příběh Niccola Paganiniho a Hectora Berlioze, respektive konfrontaci videa se světem filmu.

Význam Vasulkova díla spočívá především v jeho průkopnictví v oblasti elektronického umění a v hledání specifického jazyka tohoto média. Jeho tvorba je spojena se zkoumáním transformačního potenciálu videa a pátráním po nových narativních postupech: „…jsem tu, abych shromažďoval a sbíral sdělení, jako se sbírají houby“, říká sám Vasulka.