Jan Hísek – Noční jezdec

Hískovy vize jsou spíše obrazovými básněmi než klasickými malbami, vychází to především z osobitého chápání otázek formy. Jeho obrazy nemají předem promyšlenou kompozici, vznikají intuitivně, jednotlivé motivy se zmnožují nebo meandrují do jiných prostorů, kde se často formově i významově proměňují. … Autorova osobnost je nedílnou součástí jeho děl, jeho citovost i citlivost je v nich intenzivně přítomná.

Otto M. Urban

Jan Hísek (1965) patří k ojedinělým, výrazně nečasovým autorům. Jeho tvorba se odvíjí po vlastní linii prakticky nezávislé na dobových trendech, směrech, diskusích, má vlastní dynamiku, tempo, témata i čtení. Veřejnosti jsou nejznámější jeho grafiky, mezzotinty, ilustrující různé texty, ale vydávané i jako samostatné soubory či jednotlivé edice. Nejvlastnější jádro jeho práce však tvoří obrazy, pro Híska je specifický až ornamentální způsob rozvíjení tématu v neohraničeném prostoru, kdy logiku viditelného dává co nejvíc do služeb neviditelného, přesněji viditelného ponejvíce jen vnitřním zrakem. Témata jsou často propojena s odkazy a konotacemi na široké spektrum obrazových i myšlenkových proudů z různých period dějin výtvarného umění. Katalog, přesněji, bibliofilský tisk, s vlepenými 33 reprodukcemi, je shrnutím toho nejdůležitějšího z Hískovy malířské tvorby za posledních přibližně sedm let, jde o ponoření do myšlení a tvorby jednoho z mimořádných českých malířů současnosti.